4. kapitola
4
Raven se pomalu začínala probouzet z temného bezvědomí. Otevřela oči a zůstala nehybně ležet. Nacházela se v cizí ložnici. V krbu praskal oheň a osvětloval vkusně zařízený pokoj. Naleštěný mahagonový nábytek a burgundský koberec se zlatým lemováním svědčily o tom, že se jedná o pánskou ložnici. Svatá dobroto!
Zcela zmatená se dotkla bolavé hlavy a snažila se vzpomenout, co se vlastně stalo. Jediné však, co si vybavovala, byly vzpomínky na jejího pirátského milence. Kde se to jenom ocitla?
„Chválabohu, že jste se už probudila,“ ozval se příjemný ženský hlas.
Prudce otočila hlavou a bolestí málem vykřikla. Pak zaostřila zrak a ztuhla. Elegantní zlatovlasá žena vstala z křesla a došla až k její posteli.
Tato žena se jí snažila pomoci, vzpomněla si Raven. Dobrotivý bože, nešlo o noční můru, to se opravdu stalo!
„Copak se mi to všechno jenom nezdálo?“ Zeptala se roztřeseným hlasem.
„Ne, obávám se, že ne.“ Raven zbledla hrůzou. Jak se cítíte?“
Mizerně. hlavě jí tepalo snad tisíce malých permoníků a v ústech cítila hořkou pachuť, jako by jedla piliny… Opatrně si sáhla na hlavu a zjistila, že nad levým spánkem má velkou bouli. A co víc, uviděla svá zápěstí celá odřená od pout a mezi nohama vnímala zvláštní tlak…
Rychle své děsivé pocity zahnala a raději se soustředila na ženu, která ji jen tiše pozorovala. „Kde… jsem? A jak dlouho…?“
„ V hráčském klubu na ulici St. James. Ve Zlatém rounu. Já se jmenuji Emma Walshová a jsem zdejší hosteska. A vy jste tady od včerejška.“
Vzpomínky se pomalu začínaly vracet a Raven cítila, jak se celá třese. den její svatby ji unesl dřívější nechtěný nápadník, který ji krutě uhodil. Když se probrala, ležela přivázaná na posteli a Sean Lasseter jí násilím lil něco odporného do hrdla. Všechno, co se událo potom, jí připadalo jako ve snu. erotickém snu, plném úchvatného milování a slastných vzdechů…
Raven prudce zavřela oči a toužebně si přála, aby nestydaté věci, jež v noci prováděla, byly jen jejím snem. Nebo se snad jednalo o skutečnost? Ta vášeň, horko, něžné laskání… Zděšeně zatřásla hlavou.
„Teď už jste v bezpečí,“ utěšovala ji Emma. Raven otevřela oči. „Pamatuji si na vás,“ řekla. „Snažila jste se ho zastavit…“
„Ano. Ale obávám se, že se mi to příliš nedařilo.“ Emma se ušklíbla. „Musela jsem zavolat Kella.“
„Kella?“
„Kella Lassetera. Seanova staršího bratra. Je majitelem tohoto klubu. Ten nejlíp ví, jak zvládnout Seana, pokud se dostane do varu.“
„Kell…, ten muž, co… To on byl v noci se mnou?“
„Ano. Musel na vás dávat pozor. Sean by vám mohl opravdu ublížit.“
Raven sklopila zrak. Vzpomněla si, co se v noci dělo v této posteli, a tváře se jí zalily ruměncem. Co všechno dělal s jejím tělem, jakou jí poskytoval úlevu. A jak ona dychtivě reagovala. Myslela si, že je se svým pirátem… Dobrotivý bože.
Snažila se na to raději nemyslet, když vtom ji napadlo něco jiného. „Moje rodina… Vědí vůbec, kde jsem?“
„Myslím, že ne.“
„Musejí být strachy nepříčetní. Dědeček má slabé srdce…“ Raven se prudce nadechla. „Bože, co jim vlastně řeknu?“
„Teď byste se takovými věcmi neměla zatěžovat. Přinesla jsem vám snídani. Myslíte, že dokážete něco sníst? Včera jste nebyla v takovém stavu, abyste do sebe něco dostala.“
Raven se podívala na tác se snídaní a kupodivu zjistila, že má hlad. „Ano, děkuji.“
„Také jsem vám přinesla župan. Sice jsem vyšší než vy, ale nebude to tak strašné.“ Emma se zkoumavě zadívala na Raveninu postavu. Jestli dovolíte, tu spodničku vám raději vyperu.“
Jakmile si Raven vzpomněla, co se stalo s jejími překrásnými svatebními šaty, vztekle zatnula pěsti. Sean Lasseter je z ní prostě strhal. Stalo se to právě tehdy, když se snažila vysvobodit z jeho nechtěné společnosti. A roztrhl jí náhrdelník…
Ruce jí bezděčně vylétly k hrdlu. „Maminčiny perly!“
Jen se uklidněte. Zachránila jsem je. Zámek je sice zlomený, ale určitě půjde spravit.“
K velké nelibosti Raven cítila, jak se jí oči zalévají slzami.
Emma se na ni povzbudivě usmála a něžně ji pohladila po rameni. „Až se trochu osvěžíte, zase vám bude lépe. Pod skříňkou s umyvadlem najdete teplou vodu a mýdlo. Alespoň prozatím, než vám nechám připravit koupel. A také se podívám po nějakých šatech.“
S vděčným přikývnutím se Raven pomalu posadila. „Normálně nebývám tak bezmocná.“
„Samozřejmě. Vždyť jste prožila takové utrpení, z kterého by většina mladých dívek zůstala ještě dlouho v šoku.“
Chabě se usmála. „Možná do něho ještě upadnu.“
Emmin upřímný smích zněl povzbudivě. „Věřím, že Kell udělá všechno pro to, aby vám pomohl a vše zase uvedl do správných kolejí.“
Raven v duchu zaúpěla. Nechce se s ním setkat. Ne potom, co se mezi nimi v noci odehrálo. Pravděpodobně sice byl jejím zachráncem, ale to mu nezabránilo v tom, aby jejího bezmocného stavu využil. Ten hulvát.
Vtom si uvědomila, že Emma před ní přidržuje župan, a tak ze sebe rychle stáhla spodničku a se slovy díků se zabalila do modrého brokátu.
„Mně děkovat nemusíte,“ řekla Emma. „Kell mi nařídil, abych pro vás udělala, co je v mých silách. Až vám bude lépe, rád by si s vámi promluvil.“
Ale já s ním mluvit nechci, pomyslela si Raven.
Jakmile osaměla, pomalu vstala z postele. Jen stěží se udržela na nohou a celé tělo se jí třáslo. Zajisté šlo o důsledek drogy, kterou jí vnutil Sean. Žaludek měla jako na vodě a hrdlo stáhnuté hrůzou. Co teď bude s ní a s její budoucností? Stála před nevyhnutelnou katastrofou…
Nenastal však vhodný čas na to, aby se oddávala hrůzostrašným představám. Posadila se na židli vedle krbu a pustila se do snídaně, kterou jí přinesla Emma.
Snědla krajíček čerstvého chleba s vejcem uvařeným na měkko a opravdu se cítila trochu lépe, nic však nemohlo zarazit chaotický běh jejích myšlenek. Každý pohyb jí připomínal muže, který ji v noci utěšoval. Choval se tak nevýslovně něžně. Pamatovala si, že jí dával vodu ochucenou citronem, aby tak utišil vyprahlé hrdlo. A horečnaté tělo jí omýval vlhkým hadříkem. Znovu a znovu…
Raven pod tíhou vzpomínek zaúpěla.
Vtom se za jejími zády ozvalo tiché zaklepání na dveře. Zděšeně se otočila a upřeně hleděla na kliku dveří. Než se však stačila rozhodnout, zdali má či nemá svolit ke vstupu, dveře se otevřely a do ložnice vstoupil on.
Svatá dobroto, takže se jí to nezdálo. Spatřila vysokého muže s atletickou postavou a na hlavě se mu kroutily temné kadeře. Jedna kučera mu nedbale spadla do čela a ještě tak podtrhovala ostře řezané rysy a smyslné rty. Co ji však znepokojovalo nejvíce, byly jeho oči. Důvěrně je znala. Šlo přesně o ten uhrančivý pohled, který vídávala ve svých snech.
Raven zůstala jako opařená. Podoba s vysněným milencem se jí zdála až neskutečná…
Přesto si uvědomovala určité rozdíly. S jizvou na levé tváři vypadal dokonce nebezpečněji než její pirát ze sna. A v tvrdých rysech chyběla něžnost a laskavost.
Prudce za sebou zavřel dveře a jedním ramenem se o ně ledabyle opřel. Měřil si ji chladným, odsuzujícím pohledem.
Raven cítila, jak rudne. Jistě musel vědět, že je pod županem dočista nahá.
Vstala a podívala se muži přímo do očí. Klopy županu si přidržovala těsně u krku. Její pirát ji takhle nikdy nezastrašoval.
„Co tady děláte?“ Zeptala se hněvivým hlasem, přesvědčená, že zlost je lepší než zranitelnost.
„Mám za to, že tohle je má ložnice,“ odpověděl jízlivě.
„Gentleman by se k dámě takto nikdy nechoval.“
Její agresivita ho překvapila. Výsměšně pozvedl jedno obočí. „Takže to znamená, že žádný gentleman nejsem.“
Ten hlas dobře znala. Tichý a podmanivý. Jednalo se o tentýž hlas, který ji celou noc konejšil a uklidňoval. Kell se oblékl velice neformálně. Přes sněhobílou košili si přehodil hnědou vestu, která skvěle ladila se žlutohnědými jelenicovými kalhotami, a na nohou měl boty s přezkou. Kabátem a kravatou se neobtěžoval.
Odpoutal se ode dveří a vydal se jejím směrem. Raven napadlo, že tak štíhlé a svalnaté tělo může mít jen sportovec. Vyzařovala z něj vitální energie, která dráždila Raveniny smysly.
Rychle od sebe odehnala znepokojující myšlenky a hrdě zvedla hlavu. Kell se zastavil jen nepatrný kousek od ní. „Nezdá se vám nevhodné hovořit se mnou, když nejsem řádně oblečená?“
„Vezmeme-li v úvahu minulou noc, je už trochu pozdě myslet na společenská pravidla. Když jsem těšil vaši vášeň, viděl jsem každičký kousek z vašeho překrásného těla.“
„Tomu, co jste udělal, říkáte těšil?“
„Jediné, co jsem udělal, bylo zmírnění vašeho utrpení, slečno Kendricková. Věřte mi, kdybych vás tady nechal o samotě, dopadla byste daleko hůře.“
Raven zatnula zuby a hrdě odolávala výsměchu, který se mu zračil v očích. Ještě nikdy neviděla tak temného, tak nebezpečně krásného muže…, dokonce ani ve svých fantaziích. K velké nelibosti zjistila, že se znovu červená. Já jsem…? My jsme…?“
Jako by chápal její zmatené otázky, vysvětlil: „Ano, sváděla jste mě. Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách, abych vám v tom zabránil. Naštěstí pro vás jste neuspěla. Jestli se to tak dá ve vašem případě říct, ještě stále jste panna.“
Nevydržela jeho upřený pohled a raději se odvrátila. Cítila, jak doslova hoří studem.
„Nešlo o moc přesvědčivý výkon, slečno Kendricková.“
Pohrdání v jeho hlase ji donutilo znovu zvednout bradu a podívat se mu přímo do očí. „Co tím chcete říct?“
„Vaše předstírání cudné oběti není zrovna na místě. Můžete být sice panna, ale to neznamená, že jste nevinná. Neočekáváte snad, že bych uvěřil, že jste nikdy neležela s mužem?“
Raven potlačila silné nutkání říci mu pravdu. Samozřejmě že se skutečným mužem nikdy neležela. Je však pravda, že vzhledem k vědomostem, které získala z matčiny knihy, se zdála zkušenější, než ve skutečnosti byla.
„Na tom, čemu vy věříte,“ odpověděla skrze zaťaté zuby, „mi vůbec nezáleží. Vy jste ten poslední, komu bych se musela zpovídat.“
Jen s vypětím všech sil se dokázala postavit jeho nelítostnému pohledu. Náhle však cítila, jak se celá chvěje. Vyčerpaně klesla do křesla a hlavu si položila do dlaní.
Přišlo jí k smíchu, že v jeho hlase zaslechla stopy soucitu, když se jí ptal, jestli je jí dobře.
„Ale samozřejmě, je mi skvěle,“ odsekla se známkou sarkasmu. „Jsem totiž zvyklá být unesená, zbitá a zdrogovaná!“
Přistoupil blíže. Vzal ji za bradu a otočil tak, aby jí viděl do obličeje. Jeho temné oči ji soustředěně pozorovaly.
Jak můžu být v pořádku po tom všem, co mi váš bratr udělal?“ Zeptala se Raven rozechvělým hlasem. „Nejdříve mě praštil pažbou pistole a v bezvědomí mě unesl. Pak mě přivázal k posteli a násilím do mě vlil jakýsi odporný jed…“ Zvedla ruce, aby mu ukázala temné podlitiny na zápěstí. „Vždyť on mě týral.“
Na tváři Kella Lassetera se na malou chvíli objevil znepokojený stín, ten však ihned zmizel.
„Je mi líto, co vám bratr udělal, slečno Kendricková. Je to prostě neomluvitelné. Ale vy rovněž nejste až tak docela bez viny. Ne, když jen tak pro zábavu svádíte mladé nezkušené muže.“
Raven se zamračila. „To je lež! Nikdy jsem nikoho nesváděla, a zvláště pak vašeho bratra. Jediné, čím jsem se provinila, je to, že jsem mu nabídla přátelství.“
„Odmítla jste ho, protože v jeho žilách koluje irská krev a nemá žádný titul. Prostě se vám nezdál dost dobrý.“
„Ano, odmítla jsem ho, to je pravda, ale když mi nabídl sňatek, byla jsem už zasnoubená.“
Výraz Kella Lassetera potemněl. „Ale nechávala jste ho v naději, že má u vás šanci.“
„To není pravda! Jednou večer, když jsem si vyšla s přáteli na večírek do zahrad Vauxhall, se tam váš bratr příšerně opil. Vrhl se na mě, roztrhl mi šaty a málem mě znásilnil…“
„Takže popíráte, že jste na něho poslala svého sluhu?“
„Ano, to popírám!“ Šlehla po něm rozzlobeným pohledem. „Můj sluha mě jen chránil, za což jsem mu nesmírně vděčná. Díky němu jsem se vyhnula skandálu.“
„Ale nejdříve jste mu poručila, aby Seana utloukl málem k smrti.“
„Ale takhle se to vůbec nestalo. O’Malley ho udeřil, to je pravda, ale jen proto, aby mě váš bratr nechal na pokoji.“
„Váš sluha se s vámi procházel v zahradách Vauxhall, slečno Kendricková?“ Zeptal se Lasseter cynickým tónem.
„Ne, zůstal mi nablízku v případě, že bych se dostala do nesnází! Váš bratr se choval jako blázen. Opravdu nebezpečně. Zatímco ostatní sledovali ohňostroj, oddělil mě od mých přátel a táhl mě do lesa. O’Malley tam přišel za námi. Opravdu nevím, co se s vaším bratrem stalo, poněvadž jsem byla ráda, že jsem co nejdále od jeho dotěrné společnosti. Pokud vím, O’Malley ho tam nechal vyspat z kocoviny.“
Svaly na Kellově čelisti ztuhly. „Sean to líčil úplně jinak.“
„Jestli ano, pak se vás snažil oklamat. Úplně překroutil pravdu.“
„Ale ty jizvy na jeho zádech nejsou nijak překroucené, slečno Kendricková.“ Jaké jizvy?“
„Ty ze surového bičování, co musel vydržet. Pozornost Britského královského námořnictva. Seana té noci naverbovali na loď, kde prožil čtyři měsíce hotového pekla. Máte vůbec představu, jak vypadá lidská kůže po bičování devítiocasou kočkou? Ty jizvy mu zůstanou až do smrti.“
Raven nevěděla, co říct.
„Divíte se snad, že Sean je doslova posedlý touhou po odplatě?“ Zeptal se Kell.
Těžce polkla. Na patře cítila hořkou pachuť viny.
„Jestli je to všechno pravda, pak je mi to opravdu líto. Ale přísahám, tohle jsem nechtěla. Netušila jsem, co se s ním stalo. Po té noci jsem ho už neviděla. A věřte, že mě to těšilo. Už jsem si nevěděla rady… Až do včerejška jsem o něm ani neslyšela.“
Kell ji pozorně sledoval. Zkoumal každičký projev nějaké emoce, která se jí mihla na tváři. Pokožku měla po prožitém utrpení téměř sinalou, jen tváře se rděly nespravedlností a zlobou.
Je možné, že její verze je pravdivá? Že se nesnažila Seana svést? Nebo se jednalo jen o skvělou herečku s dlouholetou praxí, kterou získala při koketování s ostatními muži? Jestli však skutečně není přímo zodpovědná za Seanovo utrpení, jak se on sám zachová? Nechá nevinného chlapce padnout až na dno?
„Možná svého bratra neznáte až tak dobře, jak si myslíte,“ řekla rozhodně.
Kell si uvědomil, že všechno není tak jednoduché, jak si myslel. Kdo se stal obětí? Ona, nebo Sean? Vlastně měl na ně oba příšerný vztek.
„ V každém případě,“ zhluboka se nadechla, „váš bratr může být spokojený. Ta jeho pomsta se opravdu vydařila. Má pověst je v troskách.“
Pojednou se jí začal chvět horní ret. Šlo o první projev slabosti, kterého se dopustila. A když začala rychle mrkat, aby zahnala slzy, Kell u srdce pocítil zvláštní tíseň. Její zranitelnost se ho dotkla na místě, o kterém se domníval, že ho navždy vymazal ze svého srdce.
Hrdě zvedla hlavu, zahalila se do své důstojnosti jako do brnění. Oči jí jiskřily odhodláním a pýchou.
Kell v duchu zaklel, neboť se mu vůbec nelíbilo, jak jeho tělo reagovalo na Raveninu přítomnost. Ale ty její oči, tak plné života, jiskřivě modré… Viděl v nich barvu Irského moře. Pronásledovaly ho se stejnou intenzitou jako vzpomínky na růžové hroty bradavek, které se dnešní noci dychtivě tyčily k jeho ústům.
Ještě stále cítil naléhavou hebkost jejího ženství na svém údu, plnost ňader zahalených jen průhlednou látkou spodničky. Kell pevně zatnul zuby. Není nic nebezpečnějšího než neovladatelný chtíč.
„Kde je váš bratr?“ Náhle přerušila tok jeho myšlenek.
Ta otázka se mu vůbec nelíbila. „Proč?“
„Poněvadž by se měl svému zločinu postavit čelem. Co je to za zbabělce, který se zachová tak hanebně a pak uteče? To vás tady nechal, abyste za něj nesl jeho následky?“
„On neutekl. Poslal jsem ho pryč.“
Prsty rozhodně sevřela v pěst, pravděpodobně si tak dodávala odvahy.
„ Jak myslíte. Chci vás jen ujistit, že svému potrestání neujde. Za to, co mi udělal, bude viset.“
Kellovi v těle ztuhl každičký sval. Obával se, že se něco podobného stane. Že slečna Kendricková bude požadovat odplatu. A jestli měl být upřímný, tak Sean si ji rozhodně zasluhoval. Z chování jeho bratra se mu dělalo zle. Přesto většinu noci neuvěřitelně trpěl, jen aby Sean z téhle katastrofy vyšel co nejlépe.
Ačkoliv Raven Kendricková se nezdála tak krutá, jak si původně myslel, nebezpečí, jež Seanovi hrozilo, bylo obrovské. Zajisté ho za to, co udělal, nemohla nechat oběsit, ale se styky své rodiny ho docela dobře mohla poslat do vězení.
Do horoucích pekel! Sean si zasluhoval potrestání, to zajisté, ale vězení by ho zničilo.
Kell se pevně rozhodl. Nedovolí, aby jeho bratra potkal takový osud. A když Raven Kendricková chce účtovat, nezbývá mu nic jiného než ji přesvědčit a obměkčit ji.
Když delší dobu mlčel, Raven se na něho vzpurně podívala.
„A teď bych chtěla jít domů.“
Kell na chvíli zaváhal. „Je mi to líto, ale nemohu vám to dovolit.“
Upřeně ho pozorovala. „Proč ne? Má rodina musí být strachy celá bez sebe.“
„Přece vás nemohu pustit domů, když vypadáte, jako by vás napadla divoká kočka.“
„Napadl mě váš bratr.“
„O tom se s vámi nepřu, stále však nejsem přesvědčený, kdo vlastně je v tomto případě obětí.“
„Ale na vašem názoru tady vůbec nezáleží.“
„A právě proto tady budete muset ještě chvíli zůstat.“
„Proč, abyste mě mohl znovu sexuálně obtěžovat?“
„Sexuálně obtěžovat vás, slečno Kendricková?“ Kell si ji výsměšně prohlížel. „To je veškerý vděk za to, co jsem pro vás v noci udělal?“
Tváře se jí zbarvily do nachová. „Myslím, že vám vůbec nic nedlužím.“
„Ne? Mám vám snad připomenout, jak jste mě prosila, abych ukojil vaši touhu?“
„Zcela očividně jsem nebyla při smyslech.“
Šlehl po ní pohrdavým pohledem. Jestli se bude zlobit na něho, třeba se už tolik nedostane na bratra. Jen se nebojte. Už se vás ani nedotknu. Zklamal jsem vás?“
Úmyslně ji provokoval a docela se mu to dařilo. Oči jí žhnuly odhodláním. „Kdybych se narodila jako muž…“
Kell výsměšně povytáhl jedno obočí. „Tak co, slečno Kendricková?“
„Vyzvala bych vás na souboj.“
„Prohrála byste.“
Prudce vstala. Každý její pohyb prozrazoval, jak je rozčilená. „Nemůžete mě tady držet!“
„Myslím, že musím. Potřebujete čas, abyste zchladila svůj žhavý temperament.“
To už ale přehnal. Raven povolily nervy. Jedinou obranou bylo smést mu ten jeho výsměšný úšklebek z obličeje. Kell však pohotově nastavil ruku a chytil ji za zápěstí dříve, než svůj plán dokončila. Stisk jeho dlaní ji hladil jako sametová pouta.
Raven sebou trhla, překvapená nečekaným účinkem mužného doteku. Dokonce i tvrdý výraz na jeho tváři zněžněl. Raven se vůbec nelíbilo to podivné napětí, které se náhle rozhostilo v místnosti. Jeho pohled se zdál až znepokojivě intimní, zatímco dotek prstů jí spaloval citlivou pokožku.
Zhluboka se nadechla. Jak je možné, že je tolik podobný jejímu pirátovi ze sna? Očima klouzala po jeho smyslných, pevných rtech. Cítila by znovu totéž vzrušení, kdyby ji políbil?
S vypětím všech sil odtrhla zrak od jeho úst. Chtěla ho nenávidět, ale místo toho k němu cítila něco úplně jiného.
Jako by v jejích očích uviděl náhlý plamen touhy, prudce ji pustil a obrátil se k ní zády.
Beze slova došel k bočním dveřím, zamkl je a klíč si vsunul do náprsní kapsy. Cestou ke druhým dveřím se zastavil. „Nejdříve dojezte snídani a okoupejte se. Pak si promluvíme.“ Když vyšel z ložnice, uslyšela zaklapnutí zámku.
Raven za mužem tupě zírala a chtělo se jí křičet zlostí, pomalu se jí však začal zmocňovat pocit paniky. Uvěznil ji a zůstala vydaná na milost toho lumpa. Možná ji snad před svým bratrem i zachránil, ale Kell Lasseter pro ni představoval daleko větší nebezpečí. Nechtělo se jí věřit, že by ji pustil neposkvrněnou zpátky k její rodině.
A co až se jednou vrátí?
Nešťastně se chytila za hlavu. Dokonce i když dědeček nedostane srdeční záchvat a nezemře, důsledky minulé noci budou katastrofální. Zcela ji zkompromitoval. Dobrá pověst je nenávratně pryč. Halford o takovou nevěstu zcela jistě stát nebude. Jakékoliv vyhlídky na dobrý sňatek jsou navždy ztraceny. Její život je zničený stejně tak jako matčin sen o lepší budoucnosti.
Z hrdla se jí vydral bolestný sten. Cítila se chladná, vyprahlá…
Raven prudce zatřásla hlavou, rozhodně zvedla bradu a napřímila se. Nemůže si dovolit nechat se pohltit zoufalstvím. Teď musí utéct. Nezůstane tady jako vězeň Kella Lassetera.
Došla k jednomu oknu a podívala se ven. Dvě poschodí. Pokud si natrhá povlečení a uváže z něho provaz, není to zas tak vysoko. Ale co pak? Nemá ani šaty ani boty, a dokonce ani peníze, aby zaplatila drožku. A jen těžko se může domů vydat pěšky. Vždyť je skoro nahá…
Raven začala nervózně přecházet po pokoji, když vtom v zrcadle zachytila svůj obraz. Dobrotivé nebe! Jen stěží poznala ženu, která tu stála. Vypadala jako divoženka. Vlasy měla rozcuchané a volně jí spadaly na ramena, tváře a rty zrudlé, jako by celou noc strávila vášnivým milováním – což odpovídalo. S Kellem Lasseterem.
Znovu zaúpěla. Není se co divit, že si myslel, že jeho bratra svedla jen tak pro ukrácení dlouhé chvíle. Tohle nestydaté stvoření, co vidí v zrcadle, ničeho jiného ani není schopné.
Raven si vzpomněla na Lassetera a zaskřípala zuby. Jeho vystupování bylo až příliš vzdáleno chování gentlemana. Nejen že ji urážel svým arogantním chováním, ale ještě ji schválně popouzel. Jak ráda by mu smazala ten výsměšný škleb z jeho dokonalé tváře. Právě nyní se však cítila zcela bezmocná. Rozhlédla se po pokoji. Potřebovala by nějakou zbraň…
Nejdříve prohledala šatník a pak zásuvku psacího stolu. Když v ní objevila pistoli, málem vykřikla radostí. Zbraň vypadala přesně jako ta, kterou ji Sean včera večer držel v šachu. A dokonce byla nabitá. Raven se hořce usmála. Ještě sice nemá zcela vyhráno, ale s pistolí se cítila lépe. Alespoň si to teď může vyřídit s Lasseterem. Se zbraní v ruce by ho měla donutit, aby přistoupil na její požadavky.
S nadějí na vysvobození se Raven trochu uklidnila. Zatímco sluhové nesli do ložnice sedací měděnou vanu a nespočet věder s teplou vodou, celkem dobře se dokázala ovládat. Přesto jen s obtížemi zůstávala vyrovnaná. Ačkoliv sluhové zdvořile odvraceli zrak, trpěla ponížením, že ji někdo vidí v takovém stavu. Nejvíce ji však rozzlobilo, když za sebou zase zamkli, čímž dali jasně najevo, že o jejím uvěznění vědí.
Teplá voda konejšila četné modřiny, zároveň však k životu probouzela drobné oděrky a pohmožděniny, které představovaly připomínku včerejšího násilí. Opatrně se ponořila do vody a namočila si i vlasy. Celou půlhodinu si drhla pokožku a snažila se tak smýt potupné doteky Kella Lassetera a jeho násilnického bratra. Aspoň trochu se jí podařilo zbavit se vzteku, který v ní doslova bublal.
Nikde nenašla žádnou vlásenku, a tak si dlouhé vlasy spletla do tlustého copu a sepnula si ho na temeni hlavy. Když skončila, sice nezůstalo ani stopy po panu Lasseterovi, ale ani po žádných šatech. Znovu to v ní začalo doslova vařit. Když se konečně objevil, seděla v křesle otočená směrem ke dveřím a pod záhyby županu držela nabitou pistoli.
„Konečně jste se uráčil poctít mě svou návštěvou?“ Otázala se Raven sladkým hlasem. „Možná bych vám měla rovnou sdělit, sire, že se mi vůbec nezamlouvá být vaší vězeňkyní.“
„Ale vy nejste žádnou vězeňkyní, slečno Kendricková. Jste mým hostem.“
„Opravdu?“ Odpověděla kousavým tónem. „Vy tedy opravdu víte, jak se chovat k hostům. Nejdříve mě zamknete a pak mě necháte čekat skoro celý den.“
„Jednalo se jen o hodinku.“
„Hodina, která se zdála delší než věčnost. A nemám si co obléct. Slečna Walshová mi před neskutečně dlouhou dobou slíbila, že mi něco přinese.“
„Požádal jsem ji, aby to odložila. Nechtěl jsem připustit, abyste zmizela dříve, než si spolu promluvíme.“
„My dva nemáme o čem mluvit. Chci jít domů. A to okamžitě.“
Jeho půlnočně temné oči si ji zaujatě prohlížely. „Myslel jsem, že se mi podařilo zaútočit na vaše city.“
„V tuto chvíli žádnými city neoplývám, sire.“
Snad si to ani neuvědomoval, ale na tváři mu hrál ten jeho ironický úšklebek. „Já mám jméno, slečno Kendricková.“
„O tom nepochybuji. Darebák, lotr, mizera…“
Kell jen pokrčil rameny. „Docela dobře chápu vaše rozčílení…“
„Rozčílení? Myslíte si, že jsem snad rozčílená po tom, co jste mi vy a váš bratr udělali?“
Kell pokračoval, jako by ho ani nepřerušila. „I když jste se mi zdála být dostatečně inteligentní. Musíte přeci zvážit nepříjemnou situaci, ve které jste se ocitla.“
„Ale ano, zvážila jsem ji skvěle.“ Na malou chvíli se odvrátila. „Stojím před katastrofou.“
„A proto bude v zájmu nás obou společně uzavřít obchod. Kolik bude stát vaše úplná a neobnovitelná ztráta paměti?“
Zpražila ho zlostným pohledem. „Chcete si koupit moje mlčení?“ Po chvíli napjatého ticha dodala: Jestli doufáte, že váš bratr unikne potrestání, pak jste větší blázen, než jsem si myslela. I kdybych dokonce byla ochotná na vaši hru přistoupit – což nejsem –, můj dědeček bude tak rozlícený, že Seana zcela jistě požene před soud. Váš ničemný bratr bude moci mluvit o štěstí, pokud zbytek svého života nestráví ve vězení.“
Lasseter ji upřeně pozoroval skrze dlouhé černé řasy. „Je zcela přirozené, že se chcete pomstít. Ale já jsem hráč. A upřímně mě překvapuje, že raději nechcete zvolit způsob, jak se oné katastrofě vyhnout.“
„Samozřejmě že bych chtěla. Ale nevidím žádnou naději, jak takový skandál ututlat.“
„Mohla byste odjet do ciziny. Jen dokud se to všechno neuklidní. Jsem bohatý muž, slečno Kendricková. Mohl bych váš dlouhodobý pobyt financovat.“
Na tváři se jí objevil pohrdavý úšklebek. „Ani peníze ani čas mi nemohou vrátit to, co jste mi vzali. Zničenou pověst.“
Na chvíli zaváhal. „Ještě by byl možný sňatek.“
Raven nevěřícně vytřeštila oči. „Vy jste se snad zbláznil?“
„Myslím, že ne. Vzhledem k situaci je to vaše jediná šance na záchranu.“
„A koho bych si vlastně měla vzít? Který gentleman by mě teď požádal o ruku, když…“ Rozhodně zahnala slzy, které se jí draly do očí. „Když jsem použité zboží.“
Pozoroval ji neměnným výrazem. Jsem si jistý, že by se našel vhodný kandidát pro ženu vašich… zkušeností. Samozřejmě by neměl titul a majetek, jakým se mohl pyšnit váš vévoda, avšak.
„Ne, titul je nenávratně pryč,“ podotkla hořce.
Raven cítila, že se jí oči znovu naplňují slzami. Ne, plakat nebude. Místo toho vstala a nabitou pistoli namířila přímo proti svému nepříteli. „A nyní bych chtěla jít domů, sire.“
Výraz Kella Lassetera ztvrdl. „Nemám rád, když mi někdo vyhrožuje, slečno Kendricková.“
„Abych řekla pravdu, je mi upřímně jedno, co máte či nemáte rád. Teď uděláte to, co chci já.“
Nato vyloudil na tváři ďábelský úsměv. „Nebo co? Nebo mě zastřelíte?“
„Ano, přesně to udělám. Zavolejte Emmu, aby mi přinesla šaty, a pak objednejte kočár, který mě doveze domů.“
„Ne, to asi nepůjde.“
„Já nežertuji, pane Lassetere. A musím vás upozornit, že jsem velice dobrý střelec.“
Překřížil ruce na prsou a výsměšně si ji prohlížel. „Chcete říct, že mě zastřelíte jen tak, s chladnou hlavou? O tom bych si dovolil pochybovat.“
Jeho arogance ji rozčilovala až k nepříčetnosti. Ani si nepamatovala, kdy ji něco naposledy takhle rozzlobilo.
„Tak se do toho pusťte,“ nařídil jí výsměšným tónem. „Když to budete oddalovat, bude to ještě horší.“
Znovu ten ďábelský úšklebek. Představoval vyvrcholení všeho ponížení a utrpení, které v minulých hodinách prožila. Raven cítila, jak se jí v žilách vzteky vaří krev.
Zamířila a stiskla spoušť.